vítr co víčka suší
srdce co silně buší
touha co přijde zrána
nádech jak čistá prána
mysl co nikdy nespí
tělo co plné je kostí
pýcha co tlačí dolů
ležím už u nohou stolu
příroda srdce volá
už vidím konečně vola
vim, že namitnes, ze basne nejsou o rymu,ale pro mne proste ve vazanem podani jsou a tady nenavozuji
31.08.2008 14:31:00 | saddova