mám schovaná svá tajná přání
na místech která neříkám
čekají na má pohlazení
a tak k nim často pospíchám
slabá tělíčka polonahá
jsou zahalená v závoji
že na ně cizí ruka sahá
teď už se vůbec nebojí
živím je stále dnem i nocí
jsou jako děti mají hlad
sílí a často bez pomoci
do mých snů jdou si v noci hrát
čím víc se nažím tím víc chtějí
hřejivou realitou být
netouží jenom pod závojem
sami tak inkognito žít
krom posledni sloky, kde ti nesedl rym je to velmi zdarile, libi se mi i myslenka ...
01.09.2008 15:14:00 | saddova