Hadrová panenka

Hadrová panenka s očkami z knoflíčků,
vyšitá pusinka, tempera na líčku.
Košilka s tělíčkem nití je spojena
a k tomu sukénka - jen stroze oděna.

Už když jsem šila tě a tiskla v dlani,
už tehdy měla jsem jediné přání.
Za jakým účelem byla jsi stvořena?
Však já to dobře vím panenko bez jména.

Pomůžeš panenko? Zachráníš maminku?
Ať na ni není zlý už ani chvilinku.
Ať na ni nekřičí, trhá to uši.
Taky ti napětím srdce tak buší?
Spojíme panenko společně síly,
osud se neplete - člověk se mýlí.

Špendlík ti zapíchnu na místo srdíčka,
v koupelně nárazem zapraská dlaždička.
S bolestným výrazem kácí se k zemi,
najednou lehko, tak lehko je mi.

Nevinná panenka, hodina prokletá,
ležící v posteli otčín se tiše ptá:
,,Zdalipak zítra ještě tu budu?"
No tak mu odpověz, panenko VOODOO.