Přístřeší

Není snadné drápati se po žebři.
To jen se zdá.

Stupně rozedrané
bosou v třísku noříš
hrot stříbrný z jehelníčku
na klopě žluté kvítí
učesané
ulízané
terčem na hrudi.

Nechodíš po laně
nelétáš
neručkuješ
svůj směr tak snadno neměníš.

Bez jištění
zjištění
být v půli cesty
věrně nevěren
prosklená vrátka zadní
pootevřena jsou
mrknutím slepce
o holi.

Zdá se býti nekonečná
cesta milování
visící kdes až tam
za vrcholem zbožného přání
kde více než celá je
ta půle vzrušující
cesta
cestičkou k pousmání.

Lze šplhat k výšinám.
Ale ty nechme malým dětem.

Míjeti se na stupínku
za nestálého počasí
rosničkou
barometrem
za chladného jitra věčně hlídat budu
za tím oknem
pod oním pláštěm
bezpečné přístřeší...