Splývání s oblohou

Broukám si nápěv Zahrady ticha,
hlava je bolavá, chce se mi spát.
Tato noc podivný koktejl mi míchá,
jen půlnoční vítr bude zas hrát.

Do peřin složím svou znavenou hlavu,
o tobě, lásko má, nechám si zdát.
Duše má popluje v měsíčním splavu,
snad na konci peřejí budu se smát.

Nezoufám, netápu, jen k Bohu jsem blíž,
nechám se unášet lepkavou tmou.
Vždyť i sluneční výheň nosí svůj kříž.
Teď měsíční palouky do tance zvou.

Zmatená pobíhám, všechno je v letu,
za mrak se zahalí měsíční tvář.
Z pomněnek povadlých vínek si pletu,
v srdci je pusto, však v očích zář.

Výtrusy z kapradin zdobí mé skráně,
v uších už doznívá z močálu sbor.
To, co ti nabízím, jsou vstřícné dlaně
a laskavý vánek ze vzdálených hor.