Srdcové vakuum

Dali mi papírový křídla, řekli leť
do větru křičím otázky
a polo hořká polo sladká odpověď
se ztrácí někde na půl cesty mezi sevřenými rty
a uchem co by strašně rádo slyšelo
alespoň jedno malý nesmyslný ujištění
že dnešek ještě posledním dnem pro dva lidi není
a že bude trvat dál i potom co se setmělo

prolétám potichu krajinou srdečního svalu
navštívím Paříž, Londýn a přistanu třeba v Senegalu
a s každým dalším kilometrem, který musím letím sama
zdá se, že navždy ztrácím pevnou půdu pod nohama