Pravidelný tlukot hole
kontrastoval s nepravidelným
tlukotem srdce
dětské krůčky přestárlých nohou
se zastavily u přepážky
která odděluje životní úroveň
Vrah v kravatě se zasmál
paní Chudou znal jako
výstavní oběť systému
přesto ho vždy překvapil
její úsměv
měl v sobě ... tajemství
o kterém věděl
že on jej nikdy neodhalí
To ho ničilo ze všeho nejvíc
Pozdrav mu jen tak vypadl
přes dolní ret
Usmála se na něj
což ho opět jen znervóznělo
nikdy nic neřekla
Představoval si
že jí za druhé světové války
nebo klidně i tý první
vyřízli jazyk
nebo že nemluví proto
že už všechno řekla
a stejně by jí nikdo neposlouchal ...
Nenáviděl ji a nenáviděl sebe
protože jí tolik záviděl
ten její úsměv
nemám pochyb o tom, že kvalita tvých básní nikdy neklesne tak nízko, aby si přestal vyvracet hlavu vzhůru
prostě bez chyby
20.09.2008 23:12:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Po dlouhé době na návštěvě a vidím, že tady se nic nemění - zamilovanej Šmudla rozsejpá svoje písmenka a slovíčka do pavučin šmudlovského krajkoví poezie...
13.09.2008 14:54:00 | G.P.
Jéééé, Šmudlíííí, nám se ty zážitky sesypaly do jednoho rukávu, viď? Nádherná, prožitá báseň :-*
09.09.2008 12:00:00 | Levandule