Anotace: tahleta mne napadla po přečtení úvahy od Spare ( krize středního věku ).
Chlap miluje svou rodinu nejvíc
když ji ztrácí.
A převelice svou manželku
když už ji ztratil
ač dál spolu sdílejí společné lože.
Toto nejsou žádné hrátky slůvek!
To milé
ztratilo se do vzpomínek
a úžas kroutí hlavou:
" Děti, pro Boha, co se to jen s vámi děje?"
Ublížit ženě
jakkloli
je bitvou předem prohranou.
Však kdo může nahlédnout do ženského srdce?
Jak na bitevním poli
já
pěšák
v záloze jenž stojí
vichřici proti dechu
nedokáže zkrotit.
CHYBÍTE MI.
Ale něco přec jen zůstalo.
Nezbavíme se myšlenek
lidského pohlazení
ale už nedokážeme
přitopit.
Tak odpusť.
JÁ CHYBUJI...
Život zas přidal do pohlavků,
pozdě ho prosit vrátit čas,
nechytneš vola za ohlávku,
neudržíš ho za ocas.
12.09.2008 16:40:00 | Marfuša
To bylo sebebičování...nebo výraz pokory...na základě vlastní životní zkušenosti?
11.09.2008 20:15:00 | shakespeares
Kdo je bez viny, ať hodí první kamenem..nelze mít v srdci panensky čistou nevinnost!
10.09.2008 21:14:00 | Chancer
Přiznat svoji chybu chce velkou odvahu.Přála bych Ti, aby vše se v dobré obrátilo.Smekám pomyslný klobouk...
10.09.2008 18:25:00 | JaniHani
... krize středního věku? ... u mě je říznutá pubertou a počínající senilitou ... vražedná kombinace ... :-)
10.09.2008 10:35:00 | JardaCH
Chybovat je lidské...
ale těžké je odpustit.
Druhým...to snad ano,
ale sám sobě ?!
Tohle není poezie,
to je výkřik do tmy.
Ale věř mi,
láska ještě žije.
Bude líp,
až bouře zmizí,
zas bude blízké,
co zdá se cizí.
ST za odvahu a srdce,
které jsi do toho dal.
10.09.2008 07:51:00 | spare