Rozervána poryvy snů.
Ztracený stín navrací se když chladne zem.
Dosud rozprostřena jak kouřová clona, nastavena světu, jemná tkanina tvého Já zachvívá se...
v pocitu dotyku klesajících oblak...
posledních plynoucích na horkém dechu jihu -
zaniknout v šepotu těch, kteří už ví,
že letos dozrají spolu s hrozny na vinicích.
Odevzdáváš se pohybu tmy... imploze v tobě,
zmíňka pádu - předtucha probodnutí svou vlastní duší -
jak obětním nožem.
První list zvolna stáčí se k zemi a tvoří vír...
prostoupí Tebou.
Den měl barvu platiny a noc zvolila purpur.
Skrýváš se mlčíš tam, kde noční hluk města dál rozdmýchává tvůj bol.
Sevřela jsi v sobě ticho klíčení,
ale náhle plná zpěvu jsi.
Na nábřeží zaposloucháš se
do zpěvu opilců a labutí.
...opilci a labutě spojení do názoru na život,je pokrok v chápání žití(no,divnou blbost jsem vyplodil)
10.09.2008 23:40:00 | WAYWARD
Těžko se čte, těžko ji lze porozumět (asi je to tím, že je mezi obsahově nezařazenými :-), nicméně z nějakého 'vyššího' důvodu mě po několikátém přečtení uvrhla do poryvů vlastních snů. A to je velmi správné.
10.09.2008 22:57:00 | Ctěný pán