tulákův pohled

Bída přispěchala strachu na pomoc.

A jejich stíny se srazily.

V nekonečné dálce života.

Zaštěkal pes.

A svrab mu sál kůži ze zad.

Já viděl tu bezednou propast bytí.

Která brala sílu.

Všem, jenž stáli ještě na nohou.

Podrazil jsem tulákovi jeho francouzské hole.

Aby se nemohl dál pachtit za smyslem svého ztraceného života.

A on mi podal pohled v jeho očích.

Jenž nešel odmítnout.

Jenž vyvolal pláč.

Chlad v zátylku.

A bolest v srdci.

A on se jen díval.

Ústa neotevřel.

A mluvil do mé duše.

Já si utřel slzy.

Sebral hole.

Abych jej vystřídal.

V jeho pouti.

Tímhle zkaženým světem.