Pod břehy mezi kameny
kde jako malý lovily
jsme pstruhy
zbylo jen bláto,kořeny
a z deště trochu duhy
tou dávaly jsme zamení
po deštích v podvečerech
a všechno naše trápení
nám spláchly mámy v džberech
při večerních koupelích.
Teď už mám vrásky na skráních
a vlasy bílý jako sníh
před smutkem zdrhám zpátky
do doby kdy jsem mněl tátu,mámu
a žil jsem v krásným klamu
věřil na pohádky.
škoda těch šílených hrubek, protože jinak je to pěkně napsané...:)) a nevím proč (nebo vím?), připomnělo mi to Otu Pavla...:D
20.09.2008 13:18:00 | okousaná od světlušek