Slizké harpije...

Toužebně hledím do oken
Kde dřív bývala Tvoje realita...

Vše bylo skvělé a únosné!
Bylo to jinak než TEĎ...

TEĎ, když se skrýváš
za závěsy...

A nic mi nepovíš...

Kde jsi spala, jak ses měla.

Nic...

Skoro jakobys už nežila...

Nebyla mi blízká...

Ano, tak to cítím JÁ...

Podle jedněch to hrotím...

Možná...

Jenže Ty to nechápeš...

Že JÁ TŘEBA I NĚCO PROŽÍVÁM
Že i když vypadám jako krabice,
mám TAKY CITY...

Chápu...

Někomu přijdu bezcitná a studená...

Někomu, kdo zjevně city nemá...

Pardon... Má...

Ale jen k sobě...

Někomu, kdo se lituje
A citově Tě vydírá...

A Ty- velký mučedník,
musíš zakročit...

Ale o tomhle to není...

Nenech se zničit...

Slizkým jedem
Zelených harpijí...

Sama víš:

"Harpije, co mě vysají
Mě neohrozí..."

Ale Tebe ano...

Nenech se vysát...

Prosím Tě...

Mami...