NEŽ PŘIJDE JARO

.

zvláštní je šum jezu . . .

proud života
perlí myšlenkami
slova klesají ke dnu
a mezi kameny
usazují podstatu
našeho bytí
stejně jako prach
zlobných nenávistí
nebo pyl květů lásky

naslouchám tichu
do něhož se proměnily životy těch
co už dávno nejsou

beru do dlaně drobty dna
a prohlížím blýskavá zrna minulosti
i hliněný kal
který řeka s jarními záplavami
roznese do luk
a do žíznivých polí

než přijde jaro
budu čekat
a do dlaně budu sbírat
. . . Tvá slova . . .
po březích naší řeky

než znovu přijde jaro . . .

.