Zavřené okno
ostrý chlad
vybledlá krev
tisíc snad
sedící na schodech
už toho nech
dlaně kolem kolen
utažená šněrovačka
dechu
přes prašné pole
spěchu
na lavičce bez místa
i láska nejistá
váhá trochu
smlouva o čekání
připojte podpisy
zdrcen nad tou zradou
zvracím do mísy
stíny pode dveřma
zmačkaná květina
rukama proniká
slza neslyšná
ztracená v dešti
prozradí viníka?
dech modravý
zavřené oči
tvář z pískovce
trochu se drolí
proměna bez konce
Mám trošku smíšené pocity, básenka se mi líbí, je pro mne hodně myšlenková.
27.09.2008 16:14:00 | NikitaNikaT.