Zrovna teď.. III

Zrovna teď jsem v "ničem", sám jsem "ničím" - to je síla
tma zde není proto, aby světla nesvítila
světlo není proto, aby tma nevyšla zkrátka
světlo a tma nejsou proto, že "nic" je "věc" vratká

není dnes a ani zítra, včera možná bylo
možná ani ne, vždyť v prázdnu z toho nic nezbylo
letím vzhůru, padám dolů, všechno už je jedno
kdepak jedno - ani jedno! ani dno, či bezdno

kde není nic, nic nebylo, nic nebude, soudím
a já taky jsem jen zero, ač ze sebe loudím
tuhle báseň (vidíš něco?) - nemá být logicky
proč ve všem, včetně nicoty, výjimka je dycky?