v polích...
v polích...
uvelebil jsem se
a z jisker křemenů
narodil se oheň...
déšř potichu šustí
ve spadaných vlasech
vzrostlých topolů
tak jako dlaně mý
který bezděky
o sebe se mnou
pro zahřátí...
ve žnoucím popelu
tulí se k sobě
pár umouněných bramborů
vítr se prohání
s dýmem po pláních
ve strništi mý tváře...
vůně prokypřený země
míchá se s bramborovou natí
a prosakuje
do mý duše zabalený
láskou k bližnímu…
milovník okamžiků
bezprostřednosti
úsměvů a chutí...
na barevný dece
schoulenej v mlze….
labužník podzimu...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
jsem bramborovou natí
na poli se pálící
vůní pečeného chleba
a spadaného jehličí
podzimní paletou
z níž život sám kreslí si
než srdce dotepou
vzpomínky budou světlicí
na cestu zimní tmou
...
27.09.2008 19:49:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Velice moc hezké,taky jsem milovnice podzimu.Za básničku a umouněné brambory.ST
27.09.2008 14:09:00 | střelkyně1
Mmmm...no vážně mě úplně odnesla pryč za město. Zpátky do dětství. To asi ta vzpomínka na vůni bramborový natě. Díky!!
26.09.2008 15:38:00 | Dota Slunská
...já nemiluji chlapy se strništěm , jako Saddovka , ale mám moc rád dobré básně, právě jsem jednu dočetl ...Jirka
26.09.2008 11:13:00 | kavec
s dýmem po pláních
ve strništi mý tváře..
- super, miluju chlapy se strnistem :)
26.09.2008 10:26:00 | saddova
..krásný..cítím tu vůni..
..(vybíračku už mám za sebou..pálení natě..pečené brambory..moje děti to ještě znají)..:-))
26.09.2008 07:10:00 | Tacca
