Popelnice pocitů

Anotace: o přecitlivělosti

V noční košilce
běháš
zahradou duše

mlhy myšlenek
smrkovými dotyky
kšiltuješ
do bolesti

Přitom stačí
jen usednout
na pařez v sobě
a mechově se rozplynout
v ticho lesní vůně
pro zastavení

Zrušit vteřinovku spěchu
soutoků slz

Minuty pocitů
svázat do hodin smíření
a nechat ten den
vykysat v geometrii vědomí

Vnitřní tma
každého z nás
někdy
probarví plástev duhy
v žihadlo
přerůžovělých popelnic

Ale my přece víme,
že máme v sobě i v jiných
slunce,
které umí,
umí hřát