Zaplať, zařiď, půjč mi prachy,
slyším od svých sester stále.
Žádné obavy a strachy,
když měla jsem namále.
Pak, když prosím o cokoli,
slyším: nejde to, fakt sorry.
Uvnitř sžírá mě to, bolí
a tak končím dobroty své story.
Promiň, došly prachy, nemám čas,
život bývá bez příkras...
bolí, a od nejbližších to bolí nejvíc...
nakonec pak najdeš pomocnou ruku na konci své vlastní paže... tak praví zkušenost, i když, a to musím říci Bohu díky, najdou se i výjimky, pomoc od neznámých a bezejmených...
28.09.2008 10:42:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd