Samota

Válím se na gauči se seschlou pizzou
a říkám si: Doprdele, život je tak zbytečný.
Okolo mě jen proplouvají obrovská bachratá hovna
a můj mozek se kroutí a sténá a řve...
Ale nic nepomáhá.
Dokonalý klub neexistuje.
představitelky normálních holek jsou jen ubohými výplody mého chorého mozku
a já řvu a sténám a pláču a cítím se tak MOC sám.
Ale pomoc nepřichází...sem uvězněn v nekonečně nesmyslné existenci bytí
Do školy ze školy domů a tak stále dokola...
kurva achjo kurva
Kdo by
tohle
vydržel?