Balada o víle a poutníkovi

Měsíc právě otevřel oči
Ručička hodin poposkočí
A jednou nadechnou se žíly
Maličké, překrásné víly

Po ostré trávě jako rosa
Tancuje něžná víla bosa
Tancuje tanec pro poutníka
Jenž nebojí se, neutíká

Je tichý poutník beze jména
Však v srdci jeho cosi sténá
A křičí bolestí, chce ven
Chce spatřit světlo, vidět den

Uvidět noc a její kouzla
Tak muži ruka k pasu sklouzla
Jak zloba prolomila hráz
Ten tanec víle zlomil vaz

Povolil poutník na opasku
Pět dírek, které drží lásku
Jíž víly tanec vzbudil k žití
Lépe než horké moudré pití

Tak poutník s odhodláním biče
Ukojil všechny těla chtíče
Uprostřed lesa na mýtině
Ve ctnostém, čistém víly klíně

Měsíc si právě zakryl oči
Ručička hodin poposkočí
Naposled nadechnou se žíly
Maličké, zabité víly