Budu ti povídat

Anotace: celkem dlouhá blbost

Nenapravím generaci chyb,
a nechci za ni ni platit.
Tvůj slavnostní slib,
že stihneš se i po smrti vrátit.

Ačkoli sebevědomá,
tak bez ducha,
celý den zasněná,
však mylná předtucha.

Jsou to nesmysly,
ohromující jak drakův let,
tak se zamysli,
chceš ještě něco slyšet?

Povídám , že miluju,
za život i vzdáleně, sic
pod křídli aury slibuju,
že už víc , nechci nic.

Povídám , že toužím,
jen se na tebe dívat,
co chvíli uhořím,
šťastná, moci třeba tvé nadávky snídat.

2.

Povídám , když múza nepolíbí,
ale na kolena srazí,
to pak každý si v hrůze čest slíbí,
a dál tiše hledí na života zkázy.

Povídám, hořkost je ve mně všude,
proti svíčce lásky jako zářivá vatra,
nakonec ta jediná mi zbude.
A bratr zabije vlastního bratra.

Povídám, že litujem ,
zabíjíme lásku z lásky,
co je to platné, nepomůžem,
prohrajem všechny životní sázky.

Za ty se platí velmi draze,
zvláště ti, co žili si blaze.

Povídám, křičím na osud.
Že zpytuju za věci,
které jsem pokazila doposud,
za svý keci,
protože všechno byl jen blud.

Toho osudu jsem se ptala,
co se mi ještě stane,
a teď vím,
že radši se omluvím za to ,
co jsem udělala,
než za to , co ne.