pošetilí blázni ...

Pošetilí blázni, co jdou za svým
vysněným vůdcem jako slepé ovce

Pošetilí blázni,
co místo, aby našli odvahu
a prošlapávali svoji cestičku,
jdou slepě
v cizích šlépějích

.

Je to pošetilé,
asi blázním,
ale v duchu Vám říkám
„Ovečky moje!“

.

Ovečky moje, nesmíte jít za mnou slepě,
musíte pravdivě vidět mě,
i mé, i své chyby -
jinak -
jít po cizí cestě -
Vás lehce svede
do záhuby

Dobrá,
když to tak musí být,
můžete jít vedle mě,
třeba chvíli i za mými zády otálet,
to aby jste v závětří nabrali odvahu,
popadli znova dech ...

Jednou,
jednou se však
budete muset oddělit
a po té svoji cestě jít …

(jako když
kapka rosy
se dlouze sbírá -
pak z listu - „káp!“
letí prázdnem
.
a neví kdy?
.
a neví jak?
.
.
dopadne ...)

Někdy si tak člověk jde -
zadumaně -
a myslí,
si že je sám

Pak zastane - nádech
a zpátky se podívá

Uff!

V mých stopách
Vás jde už víc než pár!
i lekne se,
co bude?,
až Vás bude dav

Nesmíte
mi dát tu moc,
Vás manipulovat!
A jestli mi ji
přesto dáte,
dokáži tomu pokušení
odolat?

Ovečky, jsem člověk,
umím chybovat ...

Nesmíte
mě zbožňovat!
opravdu nejsem svatá,
ani Bůh …

I když i skrze mě
možná může
někdy i On promlouvat …

...

pošetilí blázni,
nepřejte si
po mé cestě jít ...