Mihotající svět

Vládne už půlnoc - duchů čas,
v pokoji slyším praskat dřevo.
Básnění jde mi trochu snáz,
kroky jsou vpravo a pak vlevo.
Ospalá, mám už zase strach,
že ve snu polapí mě tíseň.
Já vím, tvá duše - věrný brach,
jak modlitba či zbožná píseň,
zažene všechny obavy
do nitra hlubin - tam kam patří
a třetí svět tak lákavý
jen blázni jako já vždy spatří.