Promiň

P rosímtě, odpusť mi
za moje slova.
Vím, někdy přeháním
znova a znova.

R aději vztekej se
dupej a křič,
jenom se neotoč,
jen nechoď pryč!

O mluva upřímná
hodně se cení,
však ve tvých očích
ceněná není.

M ožná, že někdy zas
přijde čas smíru,
vždyť každá hádka v nás
zanechá díru.

I kdyby snad falešný
měl být teď tvůj smích,
směj ale zavři oči
ať nepoznám to v nich.

Ň ějaké vzpomínky
v srdci si nosím.
Je mi to líto,
odpusť mi PROSÍM!!!