Ona

Noty od krve prší ji
z dokonalých úst.
Bojím se, že příště by to mohla být
i moje vlastní krev.
Prasklé struny invalidního
harfeníka
zachrání nás před šílenstvím.
Ale kdo nás zachrání
před námi samými?
Kéž bych nikdy nenapsal slovo
kéž.
A kéž by se deprese
stala národním uměním.
Třeba bych se dostal až pod poklop
v Národní galerii.
Zatím tramvaj číslo 8
zažila sebetranscedenci a rozpadla se
překvapeným pasažérům pod
nohama.
Chudák řidič skončil
na psychiatrii.

Utírá noty do hedvábného
kapesníku v ceně
jater čínského dítěte
a tiše si prozpěvuje
svou adresu
v enochiánštině.
Vstává a zanechává prázdný sál
ve stavu věčných muk
nenaplněné lásky.
A co teprve chudák
židlička.

Klepe na první dveře
a v této prokleté době
to můžou být
i ty tvoje.
Tak otevři hochu,
tetička smrt je stále
very busy...
Problém nastane,
až vstoupí do stávky,
nebo si vezme
dovolenou.