Anotace: Svému černému pruhu v duši (psáno cestou do Počátek, nesouvisí s nimi)
Přijímám
Tvůj šál
černý anděli
Už nechci bojovat…
Jen potřebuji
jádro důvodu znát
Proč ovinul jsi
moji duši?
Z ní
růžové hvězdičky
rozsévám
na Tvůj
úplet tmy
Už mě nedus
únavou
Pojď mě hřát...
Nebojím se
Tvých smrtí
ve mně
Z úsměvů
dám jim mat
V mých slzách
smoč
své kostnaté ruce
Lidská rosa
je smyje
do kloubů něhy
Všechny Tvé smutky
zašije klidem
a modrými stehy
Pak splyneme v jedno...
Černý anděli,
teď už mohu Ti říct
... můj příteli...
Je to neskutečný koncert slov, dokázala jsi mě oslovit jen skrze pouhopouhou obrazovku a písmenka...výborná báseň...
18.10.2008 19:06:00 | Filosof
Ta je fakticky hodně silná! Bacha na smiřování se s nepřítelem... Nebo to není nepřítel, jen někdo/něco, co Tě děsí/děsilo? :o)
07.10.2008 18:26:00 | Hannazka
On chce s Tebou svoji hru hrát
a beze slov tě držet v šachu..
Nejde ho nazvat přítelem,
co nejdříve Ty mu dej mat.
06.10.2008 19:56:00 | Šerpík 1
...právě to je řešení...umět pochopit...srovnat se s nepřítelem vyžaduje silného člověka...
06.10.2008 09:05:00 | Lota
Jsem zvědavá na ten světelný pruh z Počátek!I já doufám, že se ještě setkáme!
05.10.2008 17:38:00 | Churry