Můj pane, odjel´s do boje...
Jak rolničky zní cinkot příborů.
Sešlo se dosti známých u stolu.
Hostitel zvrací dobrou náladu,
hodiny rozběhly se pozadu.
Ve svitu voskovic
zní břeskně sálem ticho.
Nečeká nikdo nic...
Tma je jak těhotné břicho.
Porodní bolesti řvou,
křičí o štěstí,
o lásce, o porozumění...
Rodí se naděje.
Své provinilé přirození,
odsouzené už k neplození
nést
tak těžké je!
Nech,světe,spát
mladičkou šestinedělku.
Och, neřežte ji,
nechte ji přežít vcelku
Ať o tu křehkou naději
se může postarat!
st!!! a já nemám slov..dostalas mě...to je nehoráznost, takhle psát!!!:-)
29.10.2008 11:54:00 | Lady Carmila
toz toto je vskutku impozantni dilo, myslim, ze se mi od tebe libi nejvic...super
09.10.2008 17:05:00 | saddova
Vskutku hezké, obzvlášť se mi líbí pasáž jak "hostitel zvrací dobrou náladu" a popis zrodu děťátka:o) ...hledáme v historii to krásné a přirozené:o) s romantickým pohledem na svět:o)
08.10.2008 22:29:00 | Poetický Ďábel
Milá Churry je to SUPER! Myslím, že na svůj pokus můžeš být náležitě hrdá..."o)
08.10.2008 21:35:00 | Efiee
Úžasná! (omlouvám se za tu stručnost). Ještě chvíli budu muset mlčet a číst ji znova a znova.
08.10.2008 21:23:00 | Dota Slunská