Vločky barevných podzimů
kradu
prahům ztuhlých zim
pro prstýnky početí
všech střetlých světů,
lešení zatuchlých vin
odstátých uší sebelásky,
království za úsměv
v mezilinkách slov,
v dlani Tvoje vrásky,
když jejich mostění selže
Snídaně dětských rán
v morseovce dospělosti
přece v jádru nelže,
To jen svatební zákusky
všedností trochu zkysly,
veverkám maluješ oříšek,
když písničky Tvé mámy
odeply se už z mysli
Kaktusy se neholí…
Co necítíš - to nebolí
Jen tečky jin a jang
jednou změní svůj tvar
v solnatý bumerang
nevím, možná to tak vidím jenom já,
báseň je to opravdu moc nádherná,
a přesto mi vyzněla
tak trochu jako výčitka
19.10.2008 21:07:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Krásné obraty, pěkně napsané dílko, leč je mi smutno. Nové naděje a víra nový most staví, leč smutek a bolest, zlá myšlenka ho rázem zboří... ten most se snad nikdy nedostaví...
17.10.2008 07:40:00 | NikitaNikaT.
tak odloučení zbytečně se lekám
přes propast zas postavíme most
od minulosti povede nás někam
kde lešení již staví budoucnost
***
Jiří senior
16.10.2008 22:31:00 | j.c.
Jin a Jang ,každý den v ruce třímám.
Píšeš tak hezky, levandulovně,držím palečky
ve všem
16.10.2008 21:47:00 | Vivi.~2
...ano, někteří boří (a ještě k tomu s radostí). Ale stavitelů je mnohem víc. A bořit - to přece dokáže každý trouba.
15.10.2008 18:16:00 | Šerpík 1
Stavitel mostů - někdo mi kdysi tvrdil, že tak se říká papeži..staví mosty mezi lidmi :-)
12.10.2008 20:41:00 | Chancer
ženo :)
tahle se ti velmi povedla, skvele obraty, super slovni zasoba..paradicka
12.10.2008 19:14:00 | saddova