Dostala jsem dárek
překvapivý
jednou…
byl prostě tady
v dlaních jsem ho držela
jednou…
já byla zas veselá
ta věc…dělala duhové bublinky
stála jsem před tebou
s údivem v očích
- svět stal se malinkým
ta věc…ten bublifuk,
rozbil moji klec,
a všechno bylo lehké,
a bylo mi to fuk!
lehké
ale rychle stoupá k nebi
šla jsem po cestě barevné,
teď na černou se změní
ne, já nebrečím…
to jenom znáte to:
když praskne bublina,
trochu stříkne to
tak, na všechny strany,
a do oka třeba taky
- ten pláč není předstíraný
zakryly mě mraky
přišla jsem o duhové potěšení,
a ten, co oči mi utíral…
utekl
je pryč
už tady není
lidé se poněkud…mění
Nejen lidé, i časy se mění. I ten bublifuk už není co býval, ale to se změní. V duhové víře kolotoče, řetízků políbení, neodolá zase nikdo nenasednout, vrátí se zpět, obkrouží a chytne novou závratí, uvidíš :-) 1***
13.10.2008 18:51:00 | cevert
mně se líbí jak tam máš to... "jednou"...
klidně to tam mohlo být i vícekrát...má to svoje kouzlo...
13.10.2008 09:02:00 | greenus
Aspoň že tu krátce byly...a iluze? O té už se dneska mluvilo dost :-)
12.10.2008 20:37:00 | Chancer