Neokortex v plamenech
Neokortex v plamenech
Anotace: Měl bych si pořídit pár semaforů do šedé kůry mozkové...pak bych se takovýmhle událostem vyhnul:)
Dneska už je moc
pozdě na zapomínání.
Dost času na lásku
a brzy na smilování.
Plýtvám časem každým krokem,
plýtvám rád
a hladce
vás v tom vždycky
překonám...
Jasně a krátce:
V hlavě toho drzého
chlapce,
co říká si
já
srazilo se pár náhodných myšlenek
a sanitky zběsile krouží okolo míchy,
doktoři v bílých pláštích lomí rukama.
Už je asi nezachráníme, ne ne...
Sakra.
Tyhle byly dneska poslední.
Ale co, říkám si,
rakev už vybranou mám
a děti ( asi )
žádný...
Úsměv prázdný,
hubu zato plnou
keců - olé!
Závěť ať napíše někdo
jinej,
já si budu už tam
dole
...hřát záda u kotle.
Při psaní této básně nezemřelo
žádné zvíře, ale pár mých dalších neuronů
už je pod drnem.
Ať odpočívají v pokoji
v křemíkovém nebi.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
chtěl jsem sem nějaký verše vypíchnout, ale nemůžu se rozhodnout co je nejlepší... nejlepší je totiž všechno... uf, uf
23.12.2008 15:05:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Je to moc pěkné. Líbí se mi tvůj styl. Nemám ráda básně, co jsou zarovnané a stejně dlouhé a nekostrabaté, tohle je mnohem lepší. A s Křemíkovým nebem jsi to u mě vyhrál :-)
21.10.2008 10:20:00 | Karmínka
ST! Doufám, že máš na to plýtvání dost velkou zásobu... Ještě dlouho bych si chtěla číst takové věci.
17.10.2008 08:38:00 | Triffid Kolbe
