Neokortex v plamenech

Dneska už je moc
pozdě na zapomínání.
Dost času na lásku
a brzy na smilování.
Plýtvám časem každým krokem,
plýtvám rád
a hladce
vás v tom vždycky
překonám...
Jasně a krátce:

V hlavě toho drzého
chlapce,
co říká si
já
srazilo se pár náhodných myšlenek
a sanitky zběsile krouží okolo míchy,
doktoři v bílých pláštích lomí rukama.
Už je asi nezachráníme, ne ne...
Sakra.
Tyhle byly dneska poslední.
Ale co, říkám si,
rakev už vybranou mám
a děti ( asi )
žádný...
Úsměv prázdný,
hubu zato plnou
keců - olé!
Závěť ať napíše někdo
jinej,
já si budu už tam
dole
...hřát záda u kotle.

Při psaní této básně nezemřelo
žádné zvíře, ale pár mých dalších neuronů
už je pod drnem.
Ať odpočívají v pokoji
v křemíkovém nebi.