Moje já

Anotace: ...šel včera městem muž, podomní obchodník - šel, ale nejde už, krev skápla na chodník... (J. Nohavica)

V lamp šeru tajemný kdys kráčel smutný poutník
Tichý a zklamaný jak slunce koncem léta
Ve tváři vrásky měl - znak dob, kdy sebe rmoutil
Teď v jeho útroby macheška divě vkvétá

Pod tmavou oblohou své nohy líně zdvíhal
V čase i nečasech kdys potkával se s námi
Ve tváři vrásky měl, hřbet ohnula mu tíha
Teď tělem prorůstá mu kořen suché slámy

Věděl, že nedojde, však kráčel dál, vstříc mrakům
Teď leží v pěřinách, jen v černobílém saku
V rudé čapce blázna a modrých bačkorách

Šel poutník, nejde už; dnes všechny jeho stopy
Zavál už teskný prach a slzami déšť skropil
Ve tváři vrásky měl, ten poutník - moje já