VÝVOJ JEDINCE
VÝVOJ JEDINCE
*
To dítě křičí
stále má hlad,
přistrčen ke prsu,
přestane lkát.
Nabubřel synáček,
stále se ptá,
nikdo mu nepoví,
co jej čeká.
Pak se nám vytáhne
obroste vousy,
teď už nic neslyší,
vidí jen morousy.
Poprvé zakopne
hledá jen útěchu,
paragraf nezná
jen pouhou neplechu.
Zpytuje svědomí,
nikdo ho nemá rád,
z matčina prsu
nesmí už sát.
Sám stezkou bez lidí
klestí si cestu,
jen nikde v okolí
nevidí nevěstu.
Přikrčen při zemi
zůstává panicem,
své moudro poznání
zašeptá mamince.
Umírá ve stoje
hlavu má vztyčenou
jen geny barevné
vezme si se sebou.
*
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Skvělá báseň, žádně dítko se nemůže pořád jen nechat vodit za ručičku. Znám jeden případ, kdy synům je už 20let a jejich máma je nezvládá... mno, řekla bych, že když něco potřebuje, oni ju mastí...Dle mě je to výchovou.
24.10.2008 13:59:00 | NikitaNikaT.
Docela deprasivní. Není to tím uplakaným podzimem. Dostala jsem docela strach.....děťátko, co nosím pod srdce....co z něho bude, na co se bude ptát, dokážu ho řádně vychovat?
Přesto se mi dílko líbí.
23.10.2008 12:11:00 | JaniHani
...No, Štíre, moc si mne nepotěšil. Přiznám se, že já ten podzim taky nemusím.
23.10.2008 07:19:00 | Mario de Janiero
tak nevím jestli to je rekapuitulace a bilancování,
... a nebo jen sumář pro ... .... nasrání ... :-))
23.10.2008 01:13:00 | HarryHH
