Anotace: ***
Vysoukala se na okraj ,
vylezla a vystrčila
- SLOVO -
jako bezčasové jádro ,
co volně letí , frčí skrze svět
a oblým kopytem
křísne o zaprášenou zem
..a v nabitém dusnu
žabák dál kváká
nejprostší volovinu ,
život
prý dal by za ozvěnu..
Ale ,
když v mozku divoké šelmy
lusknou kastaněty ,
rozezní se nebojácný řev a smích
..kvakva
pak plíživě
pod poklop zaleze..
25.10.2008 08:23:00 j.c.
Věz, Slovo, že já jsem dáma
učenci mě zovou Echem,
zvláštním neoplývám spěchem
má paměť bývá vymazána
Věz, Slovo, tak vysuň hlavu
jen volovin zdobenou květem,
chceš sílit hlas ozvěny dechem?
Tu hledej nejspíš v blbců davu
===
Jiří senior