Mezi životem a smrtí
Mezi životem a smrtí
Ještě jsem nezemřel, přesto už nežiju,
den za dnem v bolestech píchám si morfium.
Jako bych mrtvý byl a přec cítil bolest,
přání mám jediné – ať už je konec.
Má touha zmizela neznámo kam,
mé sny, má víra – to vše byl jen klam.
Cosi mě nutí státi se vrahem,
zabouchnout dveře za života prahem.
Vrahem a při tom obětí,
se smrtí v pevném objetí.
Že se to nemá? A vy jste snad soudci?
To moje srdce přestává tlouci.
Bije jen slabě… už jenom ze zvyku,
jako když dochází baterky v budíku.
A než bych trpěl a zmítal se v křeči,
tak přejdu k činům od prázdných řečí…
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
néééééééééééé báseň je nádherná...vážně...
ale ty radši zůstaň u slov..dobře se mi čtou :-*
moc mě baví tě čist..takže nechápu proč někdo jako ty, mi píše, že mám talent...
když jsi ho všechen vybral :-D
18.05.2009 23:43:00 | Lady Carmila
Fantastický:0)Nemá to chybu-rytmus dokonalost sama a super slovní spojení.Ačkoliv teda obsahově celkem smutné ale osloví to.
31.03.2009 20:31:00 | mexx
A než bych trpěl a zmítal se v křeči,
tak přejdu k činům od prázdných řečí…
- Velice dobře řečeno..
02.01.2009 14:46:00 | Agniezka
moc povedené nikdo nemá právo na to tě soudit...znám ten pocit...a není o co stát...takže ten kdo tě bude soudit neví nic o životě...
31.10.2008 21:29:00 | Yukki
