Černý květ

Mé nálady a tvář plná vrásek.
Cítím je, ale světlo vždy zhasne.
Jako dědův starý kožený pásek,
jen vyčkává a najednou praskne.

Rozletí se na malé kousíčky.
Lepidlo došlo! Jako to světlo.
Přeci má svítit i na dušičky.
Není kvítím, co tady kvetlo.

Není pomněnkou ani tulipánem.
Nenachází útěchy. Ani nehledá.
Chce být ničím, nebo všeho pánem.
Jít stále světem malovaným do bleda.

Ruku v ruce s dědem náladou.
Jít tím stále bledým světem.
Co stane se vždy náhodou.
Jen to lízátko dát hodným dětem.

Každé si ho prozatím zaslouží.
Nekazí si zuby, ale pohled na svět.
Čas ale velice rád každého obslouží.
A přeci nám na hrobech hnije černý květ.