Ve stínu katalpy
vezmu do náruče zbytek radosti.
Pustím ho po větru.
Ať letí, žije, dýchá, drobí kousky sebe.
Na zem, stoly, do tváří, očí...
Vždy se najdou potřební
co je seberou.
Letí, drobí
rány hojí
Láskou Tvojí,
co svět světem stojí
na křídlech
po větru..
Radostí mojí
08.12.2009 12:48:00 | Agniezka
Máš talent. Tvé básničky se čtou jedna radost.
Dávám si tě mezi oblíbené.
31.10.2008 20:27:00 | petříček
To se může kdekomu hodit :-) Taky přispěju, budu na to ale muset chvíli šetřit. Co bych neudělal pro bližní ;-)
30.10.2008 14:36:00 | Chancer