Moje vlastní srdce!

Noc je nocí, život všude zastaví se,
realita láme se pokroutí se.
Kdo mě políbí, navždy si smrti lokne,
zešílí každý, kdo se mě jen dotkne.

Noc je nocí- v noci každý nosí masku,
těžko rozeznáš nenávist, nebo lásku.
Noc je časem snů, které se zdají blíže,
jako hvězdy padající do negližé.

Dva životy žiju - ten noční a ten denní,
přesto se v motýla můra nepromění.
Čí jsou má křídla teď? Motýla? Nebo můry?
Nesu hříšníkům radosti, nebo chmury?

Nevím a bojím se, po nocích slýchám zvuky
při kterých třesu se, co držím, padá z ruky.
Jak struna na prstech dlím vděčně na pomlce,
strašlivý svuk!Toť...