Stopy křídel
Stopy křídel
V rozích místností
životů
andělé s polámanými křídly
jako netopýři
visí
do všech úhlů
lidských myšlenek
Nosíme jim čtyřlístky,
které vyrostly
z jejich vlastních slz
Malujeme jim
ornamenty našich úsměvů,
protože jen to
jim přináší radost
Naše radost je jejich radost
stejně jako
štěstí dítěte
hřeje srdce matky
*
Vracíme se tam,
kde se to stalo
a narážíme
na nevědomí
Osvobození
pro naše štětce
Obrazy dnů
jsou pak zrcadlem
našeho svědomí,
jeho prachu…
*
Zlaté stopy
jsou už jen v bačkůrkách slunce
a nitky světla
tak těžko předeme
z duší
Sloupoví silné vůle
je břehem
vášní rajských jablíček
Kvalitu půdy
však udržují
žížaly citů a pocitů
v kožichu nahosti rozumu
s původními tečkami srdcí
*
A znovu rodíme…
hvězdy nadějí
do dětských očí
pro pozdrav límce večera,
který zknoflíčkujeme
do kruhu celistvosti
v barevné lentilce
vesmíru
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Mocinky krásná ... :o)
Do límce večera se halím
a bačkůrky slunce tu hladím
před chvílí šlo s úsměvem spát ...
a já všechno krásné chci Ti přát :o)
02.11.2008 18:31:00 | Beepat
Sloupoví silné vůle je břehem vášní rajských jablíček...
Krásná báseň.
02.11.2008 09:16:00 | Iva Borecká
Drahá Levandulko, pěkná básenka, má hloubku, tolik myšlenek a pocitů, je v ní Tvé srdce a duša... ST! za obsah. Nemám co dodat.
01.11.2008 18:11:00 | NikitaNikaT.
jsem všechno a nic ..
jsem děvčátko
své maminky,
co ze slz
tvoříš mi čtyřlístky
i matkou všech matek, víš?
co rozfoukat by chtěla
svým dítkám
i Tobě bolístky
jsem divoška, co daří se jí
nejlíp samé v lesích
jsem vědma,
co někdy pravdou,
(i sama sebe)
ale spíš jen svým stářím
lidi děsí
jsem namyšlená princezna
i nejpokornější služka
jzvířená něhou
prý v něžné zvíře
tvá báseň je moc krásná
šeptám si ...
až k nevíře ...
01.11.2008 16:29:00 | Romana Šamanka Ladyloba
