V pasti chycená...
V pasti chycená...
V pasti chycená...
Stojím tu vězněná zdí,
tenkou jako z papíru,
jeho hlas bezostyšně spílá,
tvář dcery, tak sněhově bílá,
v očích temno bez míru,
nitra pláč, bezhlesně zní…
Pohany sklízíme dosti ,
zloba kolem zde vládne,
hnůj se na hlavy snáší,
hubí stálost lásky naší,
běsy noční řádí ve dne,
do stolu údery pěstí…
Východisko je nezřetelné,
v tom pekle horce pálivém,
nedá se snášet trpké příkoří,
ač střízlivý omluvně hovoří,
nejen občasným večerem,
extempore jsou pravidelné…
Co dál si s tím počít,
v těch bolestech krušících,
zbytnělých násobků množin,
nás tonoucích v marastu bažin,
hledat sílu v důsledcích,
nebo z mostu skočit...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Byla by škoda z mostu skočit
a nedat mi přečíst další verše své
pravdivé a nádherné
Díky ti za ně.
Ahojky.
11.09.2005 19:08:00 | risik
Silné se vyjadřování...krásně to zapadá...ale ještě štěstí,že je to minulostí...!!!
09.09.2005 21:23:00 | Milano
Krtičko super...chmury nemám ráda..je z toho moc trápení, i když takový je život..tak snad jak píšeš je to pryč..
09.09.2005 18:17:00 | makretka
Jojo někdy musí být smutno abychom si vážili toho že je pak zase veselo...básenka krásná
09.09.2005 14:12:00 | Ninala
..v pasti chycená..do ok lapená
ze slov ozvěna v mozku hučí..
s jménem..bez jména..do zdi vražena
kamsi shozena..kde ji mučí..
09.09.2005 13:19:00 | šuměnka
To je ze života, Jano?
09.09.2005 10:29:00 | pla-ton
