Stokrát
jako sokrates
jsem hledal štěstí
ale
mezitím
smůla
se na mě přilepila...
stokrát
počítám do sta
procházím vrátky
tam
a zpátky...
stokrát
jsem ji chtěl pozvat
aby přišla
ale nepřišla...
mně to nevadí
stejně ji miluji
i když nemá
okraje
které bych
mohl urovnávat...
stokrát
se přesto posadím
na posedu
a budu se
alespoň dívat
a snít
nepřítomně
přítomný
o ladné chůzi
nic netušící
plaché laně...
třeba jednou přijde
třeba se usměje
jen tak
pro sebe
radostně
na neznámé
a já ten úsměv uvidím...
Touha...
..nu,také jsem jednou zasněného mylivce u posedu potkala..nic příjemného..když na tebe míří..vyjela jsem z houští v lese na kole..byl to šok pro oba..ale žiju..
06.11.2008 21:13:00 | Tacca
přijde v chvíli
když uložíš
zbraň
pak ona
laň
objeví se
a tvůj sen
bude
naplněn...
06.11.2008 17:16:00 | Mbonita
Ty,ty,ty,jeden lovče-nech ji žít.Co víc dodat-jedna z nejhezčích!:o))ST a 1*1*1*
06.11.2008 11:53:00 | střelkyně1
ano, nadeje umira posledni... ale umira bolestive, pomalu a truchlive... aspon u mne...
06.11.2008 11:29:00 | saddova