Anotace: ... láska nebo spíš neláska. Cizí osudy. Co všechno může člověk kolem sebe pozorovat a není toho málo ...
Chtěla by vykouzlit
úsměv na jeho tváři.
Chtěla by být ženou,
co po jeho boku září.
Proč ne vždy mohou býti šťastni oba,
proč máme si nést to své břímě,
proč občas přijde i zlá doba,
kdy na sebe se usmát neumíme?
Někoho život smát se naučil,
však přináší i pláč ...
Kéž by se každý brzo poučil,
že na zraněné srdce nejde dáti fáč.
opravdu není fáč??? :o( tak to, abych se s tím hodně rychle ztotožnila..a začla opět žít...kéž by šlo zapomenout...hezké dílko
29.12.2008 15:46:00 | Agniezka
co naplat..
nakonec nam vzdycky zbyde..
ze sme proste..
jenom lide..
vyhraje ten kdou utece
pred tim co neni fajn
sladsi kolac si upece
a pak ho neji sam .o)
16.12.2008 15:46:00 | Bean
Krasne Štepi, Ty jsi moc dobra zena, ja vim ocekavame vzdycky tak mnoho a pak...malo dostavame.Velmi pravdive jsi basen napsala.
27.11.2008 16:00:00 | carodejka
Když život nese pláč,
je třeba šeptat díky,
z šuplíku vytáhnout
voňavé kapesníky
a nechat odplavit,
co duši zatížilo...
pak lehko se dá žít
a v srdcích teplé milo...
:o)
24.11.2008 19:19:00 | Cecilka
Prý občas přijde to špatné,aby potom to hezké ještě více zkrásnělo.
Něco na tom bude.
10.11.2008 14:46:00 | s.e.n
...tak pozoruj dál,to se ještě nadivíš,heč,já mám dvacet roků náskok :-)
08.11.2008 17:45:00 | WAYWARD
gabkin se bojí
o místo v nebi
jen se třese
do pekla nechce
když i Bíša pochopí
že jde o osudy cizí...
06.11.2008 17:57:00 | Bíša
úsměv...
dar
utkaný z paprsků jehličí
usměv
duše pokora
chrám a hudba ta nejtišší...
06.11.2008 15:49:00 | Noc17