Někdy když prší
vzpomínám na nohy
které jsem hladil
Pod jasnou oblohou
a hleděl
vzhůru
A pamatuju si z toho
hlavně ty nohy
A ony si asi pamatují
hlavně ty hvězdy
které vybuchovaly
tříštily
a tančily
jako purpurové bludičky
Zatím co my souložili
a souložili
proplétali se
v sobě
Zepředu
i zezadu
A ony mi dovolily říkat jim
děvko
a já z nich třásl
duši
a všechno to
osvětloval měsíc
Byl to čas
asi dva tisíce let
po Kristu
Ale i před ním
trvala
dlouhá doba
.
No, ty víš. Líbilo, děkuju..:))
08.11.2008 01:20:00 | okousaná od světlušek