Stará píseň

Broukám si tóny
věčné písně Brouků
z šedesátých let.

Děda tehdy chodil na dřevo
po úvozové cestě
s malým tátou na voze,
co zpět cupital po svých.
Polena voněla smůlou
a já nevěděl, jestli kdy budu.

Kroky mé nyní křižuje
neprostupné smrčí,
loni jím děda prošel
po staré cestě zpátky
nad vysoký obzor.