Puchýře ze slupek pistácií
přikrýváme oblakem vína
pro přežití dalšího dne
na vlnách nebolesti
Vzkazy ze záhrobí
dilítujeme logikou
Místo záclon
nám křídla komárů
vyštipují krajku ze vzduchu
A otazníky barev citů
jen ledabyle visí na uchu
To protože si
denně
vzájemně
háčkujeme houpačku
nad propastí jizev z minulosti
..Úžasné!...úplně mi zatrnulo při pomyšlení, že bych si tvou báseň nepřečetl.
07.11.2008 10:38:00 | Mario de Janiero
Básenka hodně pocitová, s hloubkou a mnoha myšlenkami. Na mne působí konec dosti citlivě a myslím, že mu plně rozumím.... ST! za obsah.
07.11.2008 06:32:00 | NikitaNikaT.