Epitaf

Zbyl jsem sám ve světě bouří
kde každý pro sebe nad zlatem krouží
úzkost srdce, mlhavý dech
tvrdost lidí, bezedný břeh

faleš a hráčství jim není cizí
ubili vše ze svých vizí
slzy, alkohol, prodejné bytí
ve slečnách skryté, uvadlé kvítí

ve světě nářků, zrady a bolu
kde ani dva nedrží spolu
a lásku pouze ze slov znají
a své já i před sebou tají

strach je teď to jediné pouto
samota, peníze, do vztahu cpou to
slovem realita se teď hájí
a malým čtou ze knihy bájí

Oó, jak jsou silní ti tvrdí lidé
staví z prachu a ten jim zbyde
a než z Hitlerem v nebi být
to radši navždy v zemi hnít

Tak mi připravte truhlu a věnce
a tu desku ozdobte tence
bez písmen , bez čísel nechte ji být
s vámi dál já už nechci žít.