Anotace: vlastně ani nevím, co bylo smyslem..snad pomíjivost lidská..snad hold hudbě..a možná všechno dohromady..-stvořeno večer u piana-..
Vytrysknou ze mě ideje
a pohltí je pianina hlas;
tak jako my rozpadnou se v prach
a i ty tóny rozmarné
v prázdno se promění.
Nač, nač je nám trápení
a proč s životem se perem?
A sny sní se mi,
když notu vedle noty kladu
na černobílé klapky
- kéž bych je měla na uších
a neslyšela čajkovského serenádu.
Jen dílo může být věčným!
Zabiješ člověka
ostrým mečem sečným,
ale umění nezraníš.
hodne poeticke dilo, misty na me pusobilo jako zpoetizovana uvaha,ale ma to pekne obraty a konec basen graduje. tleskam a chvalim.
19.11.2008 15:51:00 | saddova
Taková hodně básnická a plynulá. Piano je skvělá inspirace, neníliž pravda? :-)
14.11.2008 12:26:00 | Isobel
Souhlasím..umění, víru a čistou lásku nikdy nezabiješ ;-)
09.11.2008 20:17:00 | Chancer