Žena od Nilu

Dvě tváře, něžná černovláska,
pleť z alabastru - zosobněná láska.
Bojovník za zemi úrodnou
pro niž chtěla být královnou.
Jak hrdě stála v čele svého státu,
hájila dědictví a hrdost majestátu.

Po nocích jenom žena tesknící
v rukou jak bílý mramor
svírala vína sklenici.
Nad hlavou němě vrhá stín
hvězdnatým vzorem lehký baldachýn
a od Nilu se nese teskný nápěv předků.
V těch chvílích smutná žena beze svědků
promlouvá se svojí bohyní.
Snad božská Isis nastíní
smyslné ženě věštbou za noci,
že pro dva muže bude žádoucí.

Rozum a cit a prospěch státu
dotkne se tvého majestátu,
ač mocí silnou jsi ozbrojena,
nezapomeň, že jsi jen žena,
jsi jen žena ...

Tak promlouvají dvě bohyně
a noc se topí ve víně ...

Na břehu řeky,
pravěkého Nilu,
v kořenech stromu
zatím
kobra spící
sbírá sílu ...