venku prší
slzy duší
dešťovými kapkami
slaně chutná mi
ten déšť
nebe šedivé
skoro na dosah
na dlaně
sedá strach
nejsi už blízko
a ve velkých prostorách
našeho domu
sám
umírám
oh to mne mrzí, ono to vypadá že se snad už ani nikdo z ničeho neraduje, všude jen smutek...
...čtu
...píšu
z ran mrazivých kulek
vstřebávám lásky výšku
ale láska má tolik podob
tolik radosti
tolik záměrně neléčených chorob
tolik ...odolnosti
15.11.2008 15:48:00 | blue
Hmm,tak jen tiše sedím a nevím co napsat,snad jen...
krásně popsaný smutek,nemůžu jinak než:ST
14.11.2008 22:29:00 | Holis
Smutná a chládná básenka... život sám, vede ruku k napsání těchto slůvek. A já je zrovna nemám... tiše, mlčky čtu a přemýšlím.
14.11.2008 21:48:00 | NikitaNikaT.