Už zase se dívám
lačnýma očima...
Tisíckrát obdařena
bez zásluhy.
Malá žena,
velké dluhy.
Po období suché doby
- čeká za dveřmi.
Snažím se do zásoby,
nezoufat - vrať se mi.
Pohledem život polykám,
beze ztrát na životech.
A často nevím
kudykam,
za šálu visívám
na cizích plotech.
Znovu se dívám
hladově – očima.
Rolety bolí,
toužívám začínat...
to mám dneska na čtenářském jídelníčku jednu lahůdku za druhou... skvělá věc
zaparafrázuju si: i malý pes, velké má dluhy
21.01.2009 22:51:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Mé oči hladoví neustále a ne a ne je nasytit :-)
16.11.2008 12:08:00 | Chancer
Kde kdo z nás neví kudy kam.A tak nech život plout jak řeku, chvíli divoce a dravě
a chvíli líně a plynule.
Vždyť svoje pocity a myšlenky nosíme v hlavě.
Hodně štěstí.
15.11.2008 22:18:00 | Paulín