Odměna

*

Znovu našels cestu domů

– běžíš sem jak malý kluk
podělit se o zázraky,
v očích hoří jisker shluk,
z retů půlkruh vykrojený,
od pupeční šňůry třes,
za ten uzlík narozený
posíláš dík do nebes.

V náruči mě nosíš chvíli,
já mám dneska možnost, milý,
vlepit ti pár polibků;

najednou je z tebe muž
(no konečně, přece už!)

a malý důvod, aby pil,
kdo ještě zůstal v rodině;
ve tvojí těžké hodině,
kdy tiše na hruď kreslíš kříž,
jsi celý vesmír pochopil
i největší dar od ženy

– mé srdce došlo odměny

a v uších cinká
– mami, víš...

(v peřince spinká
m a l i l i n k á)

*

*